Co takhle praktický nácvik s pytlem polystyrenu?
Podélné parkování - jak podélně parkovat
Podélné parkování je pro někoho noční můrou. Obzvláště ve městech a hlavně na větších sídlištích se mu ale nevyhne nikdo. Při troše tréningu a trpělivosti se to ale dokáže naučit každý. Důležité je věřit si a nenechat se znervóznit okolím. Pro správné zvládnutí vám pomůže následující postup díky kterému se snad lépe naučíte, jak správně podélně parkovat.
Trocha teorie
Nejprve si celou operaci ve zkratce naznačíme. Prvním bodem je nalezení místa, do kterého se s vašim autem vejdete. Zajedete k vozidlu ve předu, naplno vytočíte volant doleva, couváte dokud nejste ve vhodném úhlu k přednímu vozidlu, pak volant otočíte na opačnou stranu a couváte dokud nejste rovnoběžně s chodníkem.
Dejte si pozor, jelikož podélné parkování proti směru jízdy (v opačném jízdním pruhu, než jste vy), je přestupkem a může vás stát pokutu.
Předchozí shrnutí zní složitě, ale doopravdy to tak složité není. Popíšeme si tyto kroky podrobněji.
1. Příjezd do výchozí pozice
Najeďte s autem tak, aby bylo přibližně na stejné úrovni, jako vozidlo stojící před vašim vybraným parkovacím místem.
Mezi vámi nechte obvyklou mezeru okolo tři čtvrtě až jednoho metru.
Samozřejmě pohledem zpět zkontrolujte, zda za vámi není nějaké další vozidlo nebo osoba. Pokud ne, pak můžete začít se samotným parkováním.
2. Levý oblouk - couvání
Nyní vytočte volant co to půjde doprava. Zařaďte zpátečku a pomalu začněte couvat. Vaše auto se v podstatě obtočí okolo vepředu stojícího auta.
Při couvání bude mít vaše auto bod otáčení více méně v ose zadních kol. Proto je couvání vhodnější, jelikož není třeba tolik místa, něž při parkování zepředu.
Až budete s tímto autem svírat úhel okolo 45°, pak zastavte.
3. Pravý oblouk - couvání
Nyní otočte volant úplně doleva a opět začněte couvat. Vaše auto se začne srovnávat s chodníkem.
Ve chvíli kdy bude rovnoběžné s chodníkem zastavte.
Samozřejmě musíte kontrolovat ve zpětných zrcátkách, kolik místa máte mezi sebou a vozidlem vzadu. S tímto vám může pomoci parkovací asistent. Pokud jej nemáte, tak vám může ukazovat třeba i váš spolujezdec.
4. Závěrečné srovnání auta
Nyní se vaše auto nachází ve správné pozici na parkovacím místě, ale jste příliš blízko auta vzadu. Proto zařaďte jedničku a opatrně popojeďte dopředu.
Pokuste se dbát na to, aby mezi vámi autem vepředu i autem vzadu byla přibližně stejná mezera. Tím pádem umožníte jejich řidičům pohodlně z parkoviště odjet.
Pokud stojíte příliš daleko od obrubníku, pak je vhodná chvíle párkrát popojet kousek dopředu a dozadu a auto k obrubníku přiblížit.
Při vystupování z auta zkontrolujte radši v levém zpětném zrcátku před otevřením dveří, zda nejede nějaké jiné auto. Pokud podélně parkujete v užších ulicích, můžete si pro jistotu po zaparkování sklopit toto levé zrcátko, aby nepřišlo k újmě.
Podélné parkování jízdou vpřed
Je-li mezera mezi vozidly přibližně dvakrát delší než vaše vozidlo, můžeme zkusit zaparkovat podélně i bez couvání. Pomalu pojedete podél vozidla, které je před vyhlídnutým parkovacím místem.
Když je vaše vozidlo polovinou přibližně na úrovni předního nárazníku vedlejšího vozidla, stočíte volant úplně doprava, směrem k okraji vozovky.
Před tím, než přední kolo dosáhne okraje vozovky (chodníku), otočíte volant na druhou stranu - úplně doleva. Pomalu pojedete kolem okraje a plynule vracíte volant do polohy rovně, aby se vaše auto srovnalo.
Diskusní téma: Podélné parkování
———
Jetdi busem jina rada neni
———
Sousedi si před domem na ulici, kde není dostatek parkovacích míst staví popelnice s lankem,a blokují tak ostatním místo. Co můžu dělat? odstavila jsem popelnice, několikrát. dočkala jsem se toho, že na mně sousedi zvonili v půl 12 večer, a když jsem neodpovídala, naštvaně zaparkovali svoje dvě auta tak, abych nemohla vyjet.
———
jednoduché, policie, když se na vas vysere policie, tak si zajděte o pul dvanacte vy trochu povyrazit a kličema upravte jejich lak nebo rovnou baseballkou (stojí na internetu 200,-) jim rovnou srovnejte karoserii že se jim ty dvě auta vlezou do oněch dvou popelnic.. To by si u nas jenom zkusili.. Co dokazal tata vyřešit za problemy při parkování v prujezdu našem.. Nesmazatelnýma fixama nespočet popsaných oken že se tu neparkuje a podobně.. oni si to pak rozmyslí
———
Parkování je hlavně o lidech. Ničit někomu auto je tak ubohý, jako člověk co se k tomu sníží. Míst je málo, řidiči to neumí a někteří to schválně neřeší, že se dá ušetřit místo, když se nepoužije desetina mozku. Ale jak už tu zazněl názor, polystyrén nebo krabice a nacvičit si to někde mimo. Návod je to poměrně pěkný, né směrodatný. A existují i výjimky.
———
blbe, až ti někdo objede auto jen tak
———
Pokud popelnice nejsou na místě pro ně určeném ale na chodníku nebo silnici, jde o neoprávněný zábor veřejného prostranství. Obraťte se na MP nebo 158.
———
Tento způsob parkování se učí už desítky let a přitom je zcela špatný a těžký pro žáky. Navíc nebezpečný. Při štěstí, že za řidičem, který je podélně vedle jiného vozidla před mezerou, nezastaví bezohledný řidič a nezabrání mu v couvání, je nebezpečí jiné, které vede ke zbytečným nehodám: při vytočení kol vpravo a couvání vybočuje velmi rychle přední část auta vlevo a jestliže se jiný řidič snaží kolem couvajícího auta projet (vidí, že má dost místa), dojde ke střetu levé přední části (přinejlepším levého př. kola) s pravou částí projíždějícího vozidla.
Jednodušší a bezpečnější metoda: Se zapnutými varovnými světly (směrovky) zůstaneme s autem stát vedle mezery, kam chceme couvat a počkáme, až nepojede v našem směru žádné vozidlo. Pak pomalu jedeme dopředu a zatáčíme vlevo ke středové čáře, abychom byli asi v úhlu 45° s bočním odstupem asi 0,5m od levého zadního rohu vozidla před mezerou a srovnáme kola. Couváme přímo a vlevo točíme volantem až se pravé zadní kolo blíží k obrubníku, přičemž si hlídáme i pravou přední část, abychom nezachytili o vozidlo před námi. Při učení se si zapamatujeme, jak je třeba couvat, abychom ani nezachytili o obrubník, ani nebyli od něj příliš daleko. V případě potřeby vyjedeme šikmo vlevo, srovnáme kola (ne na místě, ale těsně před zastavením) a couvání opakujeme.
Toto couvání se dá naučit velmi rychle.
———
v rámci autoškoly jsem se několikrát pokoušela pod dozorem instruktorky o podélné parkování, i přes snahu a teorii se mi nedařilo tak dobře zaparkovat. Velice se děsím toho, že toto bude po mne chtít komisař u zkoušky, kterou budu dělat moc brzy. Nerada bych vyletěla z autoškoly, když jsem autoškole i kondičním jízdám věnovala moc času, energie a peněz. Nedařilo se mi zachytit vhodný okamžik, kdy je třeba auto srovnat a vytočit volat doleva, abych úspěšně zaparkovala.
———
Dneska jsem měla závěrečný zkoušky a vyletěla jsem na tomhle parkování jsem z toho na nervy